Long time ago...

Už je to opravdu hodně dlouho, co tady někdo psal, ale jelikož sem nikdo nechodí, tak to využiju jako odkladárnu na moje sny, protože některé ty blbiny opravdu stojí za to si pamatovat :D Tak třeba zrovna dneska se mi zdál fakt divný sen, pěkně se uvelebte a slyšte moje vyprávění..

Příběh mého snu se odehrává v jakémsi neznámém čase na neznámém místě. Jediné, co vím je, že jsme různorodá skupina lidí na útěku v post apokalyptickém světě. No začíná to zajímavě ne? Takže ta naše "grupa" přitáhne do nějakého tábora, kde jsou zbytky nějakých obydlí. Skupina se samozřejmě hned rozuteče a jde si hledat nejlepší místa na spaní. Mně se to nějak nezdá, ale tak co, nebudu se v tom rýpat a jdu si po svém. Najednou před sebou uvidím velkého vzteklého psa. Rychle před ním zdrhám ven z tábora, když v tom mě někdo chytne a píchne mi injekci do krku. Fakt sranda no :D Poslední co si pamatuji je vrtulník odlepující se od země a pak už usínám ve svém snu. Když se probudím, ležím opět na zemi v táboře, ale něco je jinak. Tábor je obehnán vysokou zdí z elektrických drátů a nikde není ani živáčka. Jdu se porozhlédnout kolem, kam všichni zmizeli. Začne mi kručet v žaludku, tak vlezu do jedné chaty, která vypadá až moc luxusně na to, že to je uprchlický tábor. Když přelézám plot, opět uvidím toho velkého psa, akorát, že teď se z něho stal velký divočák :D No tak si před ním tak zdrhám, když v tom mě někdo zatáhne do chatky. Nějaká parta lidí, co asi přežili a vystavěli si z té chaty úplný palác. Pak se tam chvíli odehrává nějaký příběh, jakože se hádáme o jídlo nebo tak, ale moc si to už nepamatuju. Co ale vím je, že potom někdy, v nějaký neurčitý čas nám někdo zaklepe na dveře. Tak já jako jdu, jakože otevřu, pomůžu atd. :D Za dveřmi stojí Joel Mchale XD Znáte ho? Hraje v seriálu Community a má vlastní pořad The Soup. No ale to je jedno. Říká, že přišel, že ho prý posílá vyšší moc a že jde prostě bydlet do toho baráku a my at  se spakujeme a vypadneme. Tak to si samozřejmě nenechám líbit, že? :D Tak vyjdu ven a vezmu na něho klacek XD .. no dál už si to nějak moc nepamatuji, vím že to skončilo nějak tak, že mi vytrhl klacek a pak jsme se mlátili pěstmi. Ale teda na to, jaká je to hora jsem vydržela ještě dost dlouho :D

H. :)

Vzkaz ze záhrobí...

Ano je tomu opravdu tak. Jsem tady! Ale pro svou dlouhou nepřítomnost mám omluvu. No fakt! Víte, umřela jsem, ale slitovali se nade mnou a dovolili mi se vrátit jako zombie, abych vám (imaginárním čtenářům) opět začala otravovat životy :D To jste určitě štěstím bez sebe, co?! :D 

Ale kromě té úžasné zprávy mého zmrtvýchvstání, mám ještě jednu, taky celkem dobrou zprávu. Jaro nás navštívilo! I když zrovna dnes to tak moc nevypadalo, ale já mám důkaz, že tomu tak je :)

 Kopretiny! :)

 Old House :D

You are not alone... :D

 Ach ty kytky :D

 Party hard :DD

 Větřík :)

A nebojte já vím, že to nečtete, však já tu taky nebudu psát. Jen jsem se potřebovala odreagovat :-)

Tak papiš drahoušové :D 

T.

P.S. v době mé smrti se odehrálo naše osudové setkání... :-P

Spring is coming

Opravdu je tomu tak, po dlouhém zimním období pomalu přebírá nadvládu jaro. Jak jsem to poznala? 1. Když jsem vstávala v 5:30, abych se mohla učit, bylo skoro světlo. 2. Když jsem šla ze zápasu bez čepky, neumrzly mi uši a za 3. Vytáhla jsem nové jarní boty a přežila v nich cestu do školy. Myslím, že víc důkazů není zapotřebí. Zlé jazyky sice tvrdí, že si zima ještě vrzne a to v podobě sněhové přeháňky, popřípadě kalamity. To už mě ale nemusí zajímat, stejně bych umrzla, jelikož má mokrá (vypraná) zimní bunda teď pohodlně visí na balkoně (představte si dlouhé O) a vzhledem k několika nepromokavým vrstvám tam asi hodlá viset ještě hodně dlouho. Díky bohu za moderní technologie, co bychom si bez nich počali (sarkasmus). Ale dost už o zimě, dnes se jí to ani za mák nepodobalo a vzhledem k tomu, že jsme měly všechny volno .....No zkrátka, za dnešek si můžeme připsat pár špinavých bot, pár párů u Ostravice, jež jsme obtěžovaly svou přítomností. Měly jsme s sebou Dixinu, po procházce v bahně nezapomenula obdarovat T. a H. v podobě blátivé stopy na kalhotách. A nezastavil nás ani kopec, který jsme musely překonat, abychom se mohly podívat do tváře delfínu ujíždějícímu na bruslích. Vše skončilo stylově, na lavičce, fetováním wasabi ořechů. Krátká fotodokumentace zde, vaše Vera :D

..weiss nicht

Milí imaginární čtenáři tohoto blogu :) opět po dlouhé době se zase setkáváme a jediné co můžu k dnešnímu příspěvku napsat je, že jsem se zamilovala do skládání gifů z fotek. Jelikož nemám moc dalších věcí co říct, tak se prostě jenom mrkněte co mi trvalo vyrobit asi hodinu a půl ;)

Jo a jen tak pro pořádek, V. si nic nešlehla kdyby to někoho zajímalo :)

Vaše H.♥

© Foto H.

Friday :D

Pátek, pátek, pátek !!! Oh yeah :P Lépe řečeno páteční večer.:D Tento týden byl velice únavný, takže se radujme, že už pomalu končí a před námi je víkend! Dnešní den byl ale celkem fajn...do školy na deset, pobýt tam jen 3 hodiny pak na oběd a hurá domů:D Žůžo labůžo :P 

Po obědě jsme se s H. doplazily až ke mně domů, hráli jsme na klavír (bez připomínek H. já vím že se o "klavíru" dá spekulovat, ale... :D), má drahá přítelkyně mi vyžrala byt a pak jsem s jí kousek doprovodila, jelikož spěchala na trénink(dokonce jsem kvůli ní šla po ulici v teplákách!!!!! :D). Nuže ta cesta byla...interesante:DD Jako ostatně vždy...

Vím, že v podstatě nejsme vidět, ale byla to nejpoužitelnější fotka:D Věřte mi, ty ostatní jsou děsuplné...:DD

Kvalita by my mobile:D

Au revoir miláškové a krásný weekend!

Pac a pusu T.